Počátek značky sahá do roku 1757, kdy byli bratři Carlo Stefano a Giovanni Giacomo Cinzano jmenováni členy turínského sdružení „Università dei Maestri Acquavitai e Confettieri“. Toto prestižní členství bylo uznáním prosperujícímu cukrářskému obchodu Carla Stefana, do kterého dodával Giovanni Giacomo zemědělské produkty z rodinných pozemků ležících za kopci v sousedním kraji Pecetto.
Co dělal takový cukrář? Cukrářství spočívalo v umění zpracovávat a využívat cukr, z velké části ke konzervování a úpravě různých druhů ovoce. Pokud byste vešli do obchodu bratrů Cinzano ve druhé polovině 18. století, našli byste tam nejen různé druhy ovoce v cukru, pralinek, bonbónů a dalších cukrovinek, ale i cukrových dekorací (někdy v podobě skutečných soch pro bohaté tabule), džemy, marmelády a želatiny, ale především sirupy, růžové oleje a likéry, které byly v té době velmi žádané. Právě v těchto letech bratři Cinzano jako cukráři a lihovarníci experimentovali s recepty na slazení a ochucování vín, což nakonec vedlo ke vytvoření jejich vlastního vermutu.
V roce 1776 byli bratři Cinzano jmenováni dodavateli specialit na královský savojský dvůr. Jejich bottega (obchod) – nyní už na prestižní adrese Via Dora Grossa 18 (dnes ulice Via Garibaldi) v samém centru veškerého dění v Turíně, se rychle stal jedním z nejúspěšnějších rodinných podniků.
V roce 1830 převzal vedení rodinného podniku Francesco II., syn Francesca I. a vnuk Giovanniho Giacoma. Francescovi II. se díky otevřenému přístupu k novým věcem a skutečnému zápalu dařilo naplňovat své sny. Byl klíčovou postavou v dějinách značky Cinzano. Pokračoval v experimentech s vinicemi v Santa Vittoria d’Alba a dokázal využít mnoha příležitostí. A tak obliba ikonického nápoje rostla.
Jako dodavatelům královského dvora byl rodině Cinzano svěřen úkol. Toho se úspěšně zhostila, a tak se v polovině 19. století zrodilo jejich Spumante (šumivé víno) a podnik se rozšířil o jeho výrobu. Oblast Santa Vittoria d’Alba se stala centrem výroby produktů Cinzano a podnik byl připraven vyrůst z místního obchodu v globální značku.
Francesco II. zemřel v roce 1868, poté, co pro značku Cinzano stihl zajistit další jmenování oficiálním dodavatelem královského dvora. Kormidla rodinného podniku se chopil jeho syn Enrico, který založil společnost Francesco Cinzano & Compagnia. Ta ukončila cukrářskou výrobu a zaměřila se především na úspěšný vermut.
V roce 1884 zavedla společnost Cinzano na turínské výstavě Expo bezplatné ochutnávky. Na výstavě představili i zcela nové balení produktu. Ručně psané etikety byly nahrazeny modernějšími tištěnými, které prezentovaly úspěchy značky, včetně informace o jmenování dodavatelem královského dvora.
V rámci rozvoje reklamní strategie a v souladu s estetikou období přelomu 19. a 20. století označovaného jako Belle Époque začala společnost Cinzano využívat nová média a techniky, které tato doba nabízela. Od plakátů a pohlednic až po reklamy v novinách, jako byl v té době prominentní italský deník Telegrafo. Práce s umělci a ilustrátory byla v té době výsadou největších italských značek – a Cinzano stálo v čele tohoto trendu. Enrico a jeho bratr Emiliano spolupracovali s nejodvážnějšími umělci té doby, což umožnilo, aby se značka vyvíjela paralelně s populární kulturou.
V roce 1925 představuje značka nové modro-červené logo. Červená symbolizuje vášeň, hrdost a zář. Modrá znamená ušlechtilost, tradici a hloubku Středozemního moře. Obě barvy společně představují italský charakter. Vzhůru směřující diagonální přímka mezi nimi symbolizuje rostoucí úspěch společnosti.
Zatímco tovární prostory byly během II. světové války poškozeny bombardováním, sklepy v Santa Vittoria d’Alba, v nichž bylo uloženo více než milion lahví, nechali majitelé zazdít, aby je uchránili před nálety a zabavením německou armádou. Příběh inspiroval amerického spisovatele Roberta Crichtona k napsání románu „Tajemství Santa Vittoria“, podle kterého byl také v roce 1967 natočen film s Annou Magnaniovou, Virnou Lisiovou a Anthony Quinnem v hlavních rolích.
Reklamy značky Cinzano se v letech 1957 až 1980 rozšířily do kin, rozhlasu a především televize, pro kterou vzniklo více než 230 nezapomenutelných reklam. K nejúspěšnějším patřily televizní reklamy ze 70. let s Leonardem Rossiterem a Joan Collinsovou (hodnocené jako jedny z nejlepších reklam všech dob), společně se znělkami s Ritou Pavone („Cin cin Cinzoda / una voglia da morir…“ – „Na zdraví, na zdraví Cinzoda / za to zemřít…“). „Cin cin“ se od té doby nejen v Itálii používá jako přípitek.
Značku Cinzano získává velká italská firma Gruppo Campari. Jejím záměrem je oživit a dál posílit tradiční značku, jejíž portfolio zahrnuje italská šumivá vína pro pohádkové okamžiky a vermuty pro aperitivy i koktejly. I po více než 240 letech zůstává Cinzano celosvětovým symbolem italské výjimečnosti.
Jen málo značek se může pochlubit nepřetržitou dvěstěpadesátiletou historií. Cinzano tento moment oslavilo kampaní a limitovanými edicemi, na jejichž tvorbě se podíleli umělci jako Selwyn Senatori, Eduard Erlikh, Angela Bornia, Alessandra Scandella a Ugo Nespolo.
Vzniká nová řada vermutů s názvem „1757“ inspirovaná historickými recepty rodiny Cinzano. Cinzano 1757 se rychle stává mezi špičkovými barmany jedním z nejuznávanějších vermutů pro jejich koktejlové kreace.
V roce 2017 získávají šumivá vína Cinzano nový vzhled: dochází k přepracování etiket, balení i identity značky, inspirace přichází z tradice jména. Vzniká řada produktů s novým designem, které je moderní a atraktivní. Každá láhev dokonale ztvárňuje pozitivní energii a vitalitu, která charakterizuje značku Cinzano dalších 260 let. Výročí oslavila i jubilejní výstava v Turíně, která poprvé po téměř dvou desetiletích představila historická umělecká díla, láhve a značkové předměty Cinzano.
